Seminář obecných a komparativních dějin

Ve společenskovědních disciplínách se v současnosti projevuje zvýšený zájem o problematiku prostoru a nezřídka se hovoří o tzv. prostorovém obratu (spatial turn). Protože se v prostoru odehrává veškeré přírodní i společenské dění, ztělesňuje tato oblast zároveň průnik mezi zájmy přírodovědných a společenskovědních disciplín. Ve filozofii, fyzice či geografii představuje prostor jako objekt zkoumání samozřejmost a není náhoda, že právě s těmito obory je ve veřejném i vědeckém diskurzu prostorová problematika nejčastěji asociována. Historie je mezi odborníky i veřejností obvykle vnímána odlišně. Otázka druhé konstanty lidského bytí, času, jako kdyby v ní prostor zastiňovala. Většina dotázaných by patrně uvedla, že dějiny jsou o letopočtech, událostech, osobnostech, příbězích. Prostorová složka by mezi prvními atributy nejspíše nestála. Fenomén prostorového obratu zasáhl bezesporu i historiografii - ani vyšší pozornost věnovaná prostoru však nezměnila převládající malou reflexi prostorových rámců dějinných procesů.
 
K vyplnění této mezery se pokouší přispět právě vydaná publikace doktorandů a studentů Semináře obecných a komparativních dějin, jež vznikla na základě projektu podpořeného FF UK z prostředků specifického vysokoškolského výzkumu na rok 2010 pod číslem 261107. Hlavní cíl předkládané publikace spočívá ve snaze podnítit větší reflexi prostorových aspektů historického vývoje a ukázat na spjatost dějin s prostorovými geografickými rámci. Autoři věří, že historická věda, byť sama nestojí v popředí diskusí o pojetí prostoru, má k debatám iniciovaným prostorovým obratem co říci. Historie dodává každému výzkumu časový rozměr a umožňuje uvědomit si proměnlivost zdánlivě stabilních fenoménů – tak je tomu bezesporu i s prostorem.

Publikace se skládá z případových studií, které nabízejí pohled na problematiku prostoru v různých velikostních kategoriích - od měřítka města (Markéta Rubešová, Barbora Kubecová) přes region (Jan Krajíček) a národ/stát (Milan Scholz, Tomáš Masař, Linda Kovářová) po makroregiony či supranárodní celky (Božena Radiměřská, Milan Scholz) a civilizace (Linda Kovářová).

Úvodní teoreticko-metodologická studie Milana Scholze se pokouší nastínit základní historické tendence proměn vnímání prostoru, do jejichž rámce zařazuje současný tzv. prostorový obrat. Markéta Rubešová si ve své studii s urbánní tematikou z raně novověkých osmanských dějin všímá vztahu mezi veřejným a soukromým městským prostorem, a to zejména s ohledem na genderové pozice, náboženskou příslušnost a sociální rozvrstvení. Pozornost věnuje jak fyzické struktuře osmanského města, tak i jeho symbolickému členění. Barbora Kubecová se městskou problematikou zabývá v příspěvku věnovaném proměnám obrazu zelených městských prostranství na příkladu Prahy 19. století. Jan Krajíček analyzuje historická a sociálněvědní vymezení pojmu region a při jejich srovnání aplikuje konkrétní příklady z oblasti Vysočiny, kterou sám definuje jako vnitřní periferii. Tomáš Masař probírá vztah nacionalismu a teritoriality, zvláště pak poměr mezi národní identitou a vymezováním hranice ve Finsku v dlouhém 19. století. Studie Milana Scholze pracuje s pojmem prostoru především v politicko-programové rovině. Komparativně analyzuje programové texty vzniklé za první světové války a snaží se na základě srovnávacího výzkumu ukázat, jakým způsobem jejich autoři přistupovali k plánování poválečného dělení prostoru, zvláště jakou úlohu v jejich koncepcích hrál vztah mezi prostorem národním a nadnárodním. Božena Radiměřská se ve své studii zabývá rozborem raně novověkých západoevropských cestopisů všímajících si oblasti středovýchodní Evropy. Pozornost zaměřuje na stereotypy a kulturní nálepkování vytvářené a uplatňované v konfrontaci s kulturní jinakostí. Zvláštní pozornost přitom její příspěvek věnuje estetickému vnímání krajiny. Prostorové problematice v rámci podstatně odlišné japonské kultury je věnována studie Lindy Kovářové, jež prostřednictvím popisu mimoevropského vnímání ukazuje na odlišný vztah člověka a teritoriality, pokouší se nastavit pomyslné zrcadlo evropskému pojímání a ukázat jinou logiku.